Kam nelze cestovat?
Mohlo by se zdát, že dnes už můžeme cestovat, kamkoliv jenom chceme. Ale pokud se nad tím vážně zamyslíte, zjistíte, že to tak není. Jistě, máme na výběr z nepřeberného množství různých cílů, ale ne každá cesta je pro nás možná. Třeba pro mě. Protože kam bych se třeba vypravil rád já? Možná vám to připadne úsměvné, možná podivné, ale kdyby to šlo, podíval bych se aspoň ještě jednou do Československa mého mládí. Tedy do minulosti.
Proč bych si rád zvolil zrovna toto? Hned z více důvodů.

Například bych se rád zase aspoň na chvíli ocitl v době, kdy tu byly konzervy, které měly obsahovat a také obsahovaly takové suroviny, jako je třeba maso. Ti, kdo dnes konzumují konzervy, totiž neví, co to bylo třeba Krůtí maso s rýží. Že to byl opravdu kus krůtího masa, které jako maso i vypadalo, i chutnalo.
Nebo bych se do těch dob rád podíval, abych si připomněl to vzrušení z cestování. Kdy bylo tak vzrušující vydat se se spacákem vlakem do východního Německa a tam nocovat pod širým nebem. Dnes už bych se podobně nerozhodl, ale tehdy to byl skutečně úžasný zážitek.
Nebo bych rád ještě jednou zažil tu dobu, kdy se člověk dokázal radovat i z maličkostí. Třeba že přijel včas autobus, že ve vlaku nebylo prodáno několik místenek na totéž sedadlo…
Nebo… Prostě bych se rád vrátil do oněch dob, třeba i jenom proto, abych si připomněl, jaká byla moje mladá léta.
Ale do těch dob už se nepodívám. Cestování časem je i navzdory všem přednostem naší doby nemožné. Mám smůlu.
I když mám možná spíš štěstí. Protože z dnešní doby do minulosti bych se asi dostal bez problémů, ale kdo ví, co by bylo dál. Napřed by mě na hranicích jako devizového cizince přinutili vyměnit si konvertibilní měnu za pomalu bezcenné papírky, a cestou zpátky bych pak do dnešní kapitalistické společnosti potřeboval i vízum, i devizový příslib, i svolení závodního výboru, i celní prohlášení, i profil spolehlivého socialistického člověka. A i pak kdo ví, zda by mě pustili přes hranice zpět, do dnešní doby. Zda by mi to nezatrhli z politických důvodů.
