Vzácné kusy je třeba restaurovat
Když si dnes kupujeme nějaký koberec, očekáváme sice, že splní své poslání, ale taková očekávání nejsou zase až tak velká. Běžně počítáme s tím, že třeba i víckrát za život vyměníme stávající koberec za nový. Protože se nám znelíbí, ošoupe se, ušpiní nebo jinak znehodnotí. A naštěstí si můžeme obvykle dovolit koupit koberec nový, takže ani nelitujeme toho vyhozeného a více nikoho nezajímajícího.
Ale když někde narazíme na vzácný starý koberec, případně gobelín nebo tapisérii, to je jiná. Po něčem takovém se nešlape a dává se pozor, aby se takový výrobek neušpinil nebo nepoškodil. Protože to je ceněná památka. Je to něco, kvůli čemu museli lidé v minulosti vynaložit spoustu úsilí a umu, je to vzácná připomínka dávno minulých dob, jež je nenahraditelná.
Ale i takové vzácné exempláře někdy doznaly nebo doznají úhony. Zub času se podepisuje i na nich. A kdybychom se s touto skutečností smířili, bylo by podobných textilií pořád míň a míň. Až by tu jednoho dne nebyly. Což by byla škoda. A proto existují i odborníci, kteří se starají o nápravu napáchaných škod na takových výrobcích. Dají se najít i lidé specializovaní na restaurování gobelínu, kteří dokážou uvést podobný výrobek do daleko lepšího stavu. A to aniž by ho připravili o to, co je na něm z minulosti charakteristické.
V případě takového restaurování jde o to, aby se zachovalo maximum z historické hodnoty, jež takové textilie mají. Aby se uchovalo vše, co ještě uchovat lze. A to si žádá skutečně lidi, kteří takové práci rozumí. Kteří napraví nedostatky a prodlouží životnost toho, oč bychom my lidé neradi přišli. Co je záhodno uchovat i pro další generace. Aby i ty věděly, že tu nebyly vždy jen doby, kdy se pořídil nějaký tuctový koberec, který se po pár letech mohl vyhodit, protože se vyráběl sériově a bez přílišných nároků na dlouhodobou kvalitu.